Skripta: Ethernet - Informační management
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:81,8 %
- Typ:Skripta
- Univerzita:Vysoká škola podnikání
- Kategorie:Ekonomika
- Podkategorie:Management
- Předmět:Informační management
- Autor:eliskabila
- Rozsah A4:40 strán
- Zobrazeno:1 120 x
- Stažené:0 x
- Velikost:0,4 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:3870
- Poslední úprava:28.07.2014
Úvod
Ve světě počítačových sítí se za celou dobu jeho existence objevilo mnoho různých přenosových technologií, založených na různých myšlenkách a výchozích předpokladech, a uplatňujících různé přístupy a metody ke svému fungování. Zdaleka nejúspěšnější ale byla, a dodnes je technologie Ethernetu. V čem tkví tajemství jejího úspěchu, a jak vlastně Ethernet funguje? O tom vše si budeme povídat v novém modulu, který právě dnes začíná.
Historie Ethernetu se v jistém smyslu začala psát již v minulém století, konkrétně roku 1873. Právě tehdy totiž známý skotský fyzik James Clerk Maxwell publikoval svou matematickou teorii elektromagnetických polí, ze které vyplýval velmi zajímavý závěr: že elektromagnetické záření se šíří prostorem na vlnovém principu, tedy obdobně, jako například zvukové vlny vzduchem. Věda tehdy ale neměla vysvětlení pro představu, že by se takovéto vlny mohly šířit i nehmotným prostředím, například vakuem. A tak si fyzikové pomohli pracovní hypotézou o tom, že všude kolem nás existuje univerzální všeprostupující (a hmotná) substance, díky které se elektromagnetické vlnění může šířit úplně všude. No a této hypotetické substanci dali jméno éter.
Poměrně záhy si ale samotní fyzikové dokázali, že hypotéza o existenci éteru není pravdivá - představu o možné existenci éteru poprvé vyvrátil slavný Michelson-Morleyův pokus, uskutečněný v roce 1881. Úvahy o existenci éteru se pak ze světa fyziky rychle vytratily, ale samotná vzpomínka na princip éteru naštěstí nezahynula úplně.
V roce 1973, konkrétně 22. května, si na myšlenku všeprostupujícího éteru vzpomněl pan Robert Metcalfe, který tehdy pracoval ve výzkumném středisku PARC (Palo Alto Research Center) firmy Xerox. Úkolem skupiny vědců, v jejímž čele pan Metcalfe stál, bylo propojit mezi sebou pracovní stanice Alto, které byly ve středisku PARC také vyvíjeny. No a právě ve zmíněný den, 22. května roku 1973, měl pan Metcalfe napsat zprávu o průběhu prací, a v ní potřeboval nově vznikající přenosovou technologii vhodně pojmenovat. Jelikož mu základní principy navrhovaného řešení silně připomněly myšlenku éteru, dal celé technologii jméno Ethernet (doslova: „éterová" síť).
Ve světě počítačových sítí se za celou dobu jeho existence objevilo mnoho různých přenosových technologií, založených na různých myšlenkách a výchozích předpokladech, a uplatňujících různé přístupy a metody ke svému fungování. Zdaleka nejúspěšnější ale byla, a dodnes je technologie Ethernetu. V čem tkví tajemství jejího úspěchu, a jak vlastně Ethernet funguje? O tom vše si budeme povídat v novém modulu, který právě dnes začíná.
Historie Ethernetu se v jistém smyslu začala psát již v minulém století, konkrétně roku 1873. Právě tehdy totiž známý skotský fyzik James Clerk Maxwell publikoval svou matematickou teorii elektromagnetických polí, ze které vyplýval velmi zajímavý závěr: že elektromagnetické záření se šíří prostorem na vlnovém principu, tedy obdobně, jako například zvukové vlny vzduchem. Věda tehdy ale neměla vysvětlení pro představu, že by se takovéto vlny mohly šířit i nehmotným prostředím, například vakuem. A tak si fyzikové pomohli pracovní hypotézou o tom, že všude kolem nás existuje univerzální všeprostupující (a hmotná) substance, díky které se elektromagnetické vlnění může šířit úplně všude. No a této hypotetické substanci dali jméno éter.
Poměrně záhy si ale samotní fyzikové dokázali, že hypotéza o existenci éteru není pravdivá - představu o možné existenci éteru poprvé vyvrátil slavný Michelson-Morleyův pokus, uskutečněný v roce 1881. Úvahy o existenci éteru se pak ze světa fyziky rychle vytratily, ale samotná vzpomínka na princip éteru naštěstí nezahynula úplně.
V roce 1973, konkrétně 22. května, si na myšlenku všeprostupujícího éteru vzpomněl pan Robert Metcalfe, který tehdy pracoval ve výzkumném středisku PARC (Palo Alto Research Center) firmy Xerox. Úkolem skupiny vědců, v jejímž čele pan Metcalfe stál, bylo propojit mezi sebou pracovní stanice Alto, které byly ve středisku PARC také vyvíjeny. No a právě ve zmíněný den, 22. května roku 1973, měl pan Metcalfe napsat zprávu o průběhu prací, a v ní potřeboval nově vznikající přenosovou technologii vhodně pojmenovat. Jelikož mu základní principy navrhovaného řešení silně připomněly myšlenku éteru, dal celé technologii jméno Ethernet (doslova: „éterová" síť).