Seminární práce: Dějiny písma Mezopotámie, Egypt, Féničané, Chetité

Mezopotámie bývá považována za kolébku dějin, její civilizace vznikla přibližně 3500 let před naším letopočtem
a trvala zhruba do roku 1600 před naším letopočtem. Označení Mezopotámie bývá používáno pro úrodné
nížiny mezi řekami Eufrat a Tigris, tedy na území dnešního Iráku a Sýrie. Název této oblasti má svůj původ
v řečtině: mesos - mezi a potamos - řeka, tedy země mezi dvěma řekami. Mezopotámii obývaly dva národy
- Sumerové (lid asijského původu) a Akkadové (semitského původu). Nejznámějším babylónským králem byl
bezpochyby Chamurappi (kolem 1792 až 1750 př. n. l.), který zbudoval hlavní město Babylón, největší město světa
své doby.
Sumerská literatura byla téměř vždy nábožensky nebo historicky orientována. Za největší literární dílo před
Starým Zákonem bývá všeobecně považován Epos o Gilgamešovi. Styl eposu Sumerů byl podobný stylu Starého
Zákona a epika všeobecně vypovídala především o hrdinských činech velkých králů a panovníků. Sumerské
umění a architektura byly především ornamentálního rázu, většinou pro použití v náboženství. Sumerové však
také vytvořili důmyslný systém stok, odvodňovacích potrubí a dokonce i splachovacích toalet, aby tak zbavili svá
města nežádoucího odpadu a nezdravých podmínek bažin a mokřin.
Zdrojem většiny současných vědomostí o kultuře Sumerů jsou archeologické vykopávky a bádání Sira Leonarda
Woolleye ve 20. letech 20. století. Sir Woolley pracoval především ve městě Ur, kde objevil velikou stupňovitou
pyramidu s chrámem na vrcholku - ziggurat. Ziggurat byl dominantou města, byl postaven z vysušených
cihel a sloužil jako náboženské a vládní středisko. I když většina měst měla velmi jednoduchou strukturu, sumerská
budova zigguratu byla jednou z prvních architektonických počinů světa