Poznámky: Věra Hrochová : Byzantská společnost (Praha 1991)
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:75,9 %
- Typ:Poznámky
- Univerzita:Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
- Fakulta:Filozofická fakulta
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Dejepis
- Předmět:Středověk
- Autor:petr.rajnoha
- Rozsah A4:8 strán
- Zobrazeno:1 109 x
- Stažené:2 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:4858
- Poslední úprava:19.01.2015
a) BYZANTSKÝ STÁT
Kult byzantského císaře
Byzantská společnost hierarchicky uspořádána. Na vrcholu pyramidy je císař s neomezenou pravomocí. Kořeny císařovy neomezené moci jsou až z doby římské republiky a římského císařství, kdy politická teorie státu přebrala prvky orientálních despocií, zkušenosti pozdně římského státu a navíc k tomu ještě přistoupila křesťanská ideologie, podle níž se Konstantinopol stala sídlem Kristovy pozemské říše. Ideálním vládcem křesťanského impéria byl Kristus a císař byl jeho pozemským zástupcem. Těsné sepětí náboženstvá s politickou mocí pochází již od císaře Aureliana (konec 3.st.n.l.), který se honosil titulem dominus ac deus - pán a bůh. Křesťanské učení nepřipouštělo zbožnění panovníka.
Prohlášení císaře bylo záležitostí vojska. Vojáci vyzdvihávali svého vítězného vůdce,vzdávali mu hold a poté ho obdarovali vavřínovým věncem (zlatá koruna od 7.st.n.l. za vlády císaře Herakleia). Od konce 5.st.n.l. úloha armády klesala, na místo toho přichází senát a patriarcha. Ten má taky hlavní roli při korunovaci císaře a to od 7.st, kdy nabývá tento ceremoniál náboženského charakteru (chrám Aya Sofia) v Konstantinopoli. Znaky moci a světovlády byly slunce, měsíc, zeměkoule symbolem světovlády. S rozvojem mnišského hnutí se měnily i císařské symboly. Na místo zeměkoule byl pergamenový svazek, symbol pravověrnosti, a sáček prachu, symbol pomíjivosti světa. Od 7.st. císař označován titulem bazileus. Císař jako zástupce Boha, musel být náležitě uctíván. Úcta se prokazovala pokleknutím na zem a s roztaženýma rukama a s hlavou skloněnou k zemi. Obřad se nazýval proskynesia.
Záhy začala do vnějších projevů císařské moci zasahovat církev. Vzájemná souhra např. při císařské korunovaci- do chrámu přinesen plášť a koruna, uložené na přenosném oltáři uprostřed tribuny, za ním stál patriarcha. Panovník přisel na tribunu, obdržel od patriarchy plášť a korunu. Při celém ceremoniálu držel císař v rukou kříž. Patriarcha mu požehnal a poté se spolu rozloučili. Celá symbolika vycházela z tzv. caesaropapismu- tj. sepětí císařské a církevní moci za nadvlády císaře. Císař byl první v církvi, mohl svolávat koncily a předsedat jim, byl pravým křesťanským panovníkem zaručující pořádek v říši. Je omezován jen zákony a právem (zákony sám vydává,ale musí se jimi řídit). Císařovu moc omezuje i armáda.
Kult byzantského císaře
Byzantská společnost hierarchicky uspořádána. Na vrcholu pyramidy je císař s neomezenou pravomocí. Kořeny císařovy neomezené moci jsou až z doby římské republiky a římského císařství, kdy politická teorie státu přebrala prvky orientálních despocií, zkušenosti pozdně římského státu a navíc k tomu ještě přistoupila křesťanská ideologie, podle níž se Konstantinopol stala sídlem Kristovy pozemské říše. Ideálním vládcem křesťanského impéria byl Kristus a císař byl jeho pozemským zástupcem. Těsné sepětí náboženstvá s politickou mocí pochází již od císaře Aureliana (konec 3.st.n.l.), který se honosil titulem dominus ac deus - pán a bůh. Křesťanské učení nepřipouštělo zbožnění panovníka.
Prohlášení císaře bylo záležitostí vojska. Vojáci vyzdvihávali svého vítězného vůdce,vzdávali mu hold a poté ho obdarovali vavřínovým věncem (zlatá koruna od 7.st.n.l. za vlády císaře Herakleia). Od konce 5.st.n.l. úloha armády klesala, na místo toho přichází senát a patriarcha. Ten má taky hlavní roli při korunovaci císaře a to od 7.st, kdy nabývá tento ceremoniál náboženského charakteru (chrám Aya Sofia) v Konstantinopoli. Znaky moci a světovlády byly slunce, měsíc, zeměkoule symbolem světovlády. S rozvojem mnišského hnutí se měnily i císařské symboly. Na místo zeměkoule byl pergamenový svazek, symbol pravověrnosti, a sáček prachu, symbol pomíjivosti světa. Od 7.st. císař označován titulem bazileus. Císař jako zástupce Boha, musel být náležitě uctíván. Úcta se prokazovala pokleknutím na zem a s roztaženýma rukama a s hlavou skloněnou k zemi. Obřad se nazýval proskynesia.
Záhy začala do vnějších projevů císařské moci zasahovat církev. Vzájemná souhra např. při císařské korunovaci- do chrámu přinesen plášť a koruna, uložené na přenosném oltáři uprostřed tribuny, za ním stál patriarcha. Panovník přisel na tribunu, obdržel od patriarchy plášť a korunu. Při celém ceremoniálu držel císař v rukou kříž. Patriarcha mu požehnal a poté se spolu rozloučili. Celá symbolika vycházela z tzv. caesaropapismu- tj. sepětí císařské a církevní moci za nadvlády císaře. Císař byl první v církvi, mohl svolávat koncily a předsedat jim, byl pravým křesťanským panovníkem zaručující pořádek v říši. Je omezován jen zákony a právem (zákony sám vydává,ale musí se jimi řídit). Císařovu moc omezuje i armáda.