Vypracované otázky: Ekonomie - vypracované zkouškové otázky
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:90,6 %
- Typ:Vypracované otázky
- Univerzita:Vysoká škola Karlovy Vary
- Kategorie:Ekonomika
- Podkategorie:Ekonomie
- Předmět:Ekonomie
- Autor:techplanet
- Ročník:2. ročník
- Rozsah A4:63 strán
- Zobrazeno:1 186 x
- Stažené:0 x
- Velikost:0,8 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:5221
- Poslední úprava:02.03.2015
1. Ekonomie, mikroeknomie a makroekonomie
Ekonomie = věda, která zkoumá, jak různé společnosti užívají vzácné zdroje k výrobě užitečných statků (komodit a služeb) a jak se rozdělují mezi různé skupiny
Východiskem ekonomie je objektivní skutečnost: „TO, CO LIDÉ POŽADUJÍ, NENÍ VOLNĚ DOSTUPNÉ V NEOMEZENÉM MNOŽSTVÍ.“
Ekonomie nemůže ALE plně převzít metody zkoumání přírodních věd, protože motivy lidského chování nejsou měřitelné tak jako přírodní jevy ‹ subjektivní faktory ekonomického chování člověka › menší exaktnost ekonomie vůči přírodním vědám
Metody vědeckého přístupu zkoumání v ekonomii:
Pozorování
Analýza
Statistická analýza
Experimenty (kontrolované)
Ekonomie se zabývá otázkami, které mají bezprostřední vliv na hmotné zájmy (blahobyt) lidí. Řešení těchto otázek jsou obsažena rovněž v hospodářské politice vlády › politika ovlivňuje ekonomiku a výsledky ekonomiky mají zpětný dopad na osudy politiků.
Hmotné zájmy = za kolik subjekt prodá, je-li výrobcem X za kolik koupí, je-li spotřebitelem
Ekonomie je věda společenská a zároveň více politická než vědy jiné.
Mikroekonomie
Mikroekonomie analyzuje chování dílčích (malých) ekonomických subjektů (jednotlivců, domácností, firem, trhů), tj. studuje chování jednotlivých prvků ekonomického systému
- zjednodušeně řečeno, sledujeme ekonomický systém očima jednotlivého subjektu
- odpovídá na otázky, na které si musí odpovědět dílčí ekonomický subjekt, aby se mohl rozhodnout, jak se bude v daném ekonomickém systému chovat
- mikroekonomický přístup předpokládá zanedbatelnost.dopadu individuálního rozhodnutí nebo chování dílčí složky (subjektu) na chování ekonomiky jako celku (subjekt rozhodování = většinou člověk, objekt rozhodování = organizace)
- např. majitel kina si musí položit otázku, jak se změní jeho návštěvnost jeho podniku, pokud zdraží vstupenky, ALE musí se také ptát, co se stane, když se sníží ceny VRC, když se sníží důchody lidí (třeba v důsledku vyšších daní) a lidé nebudou mít peněz nazbyt › i jednotlivého podnikatele budou tedy zajímat souvislosti zdánlivě velmi vzdálené a komplexní
Ekonomie = věda, která zkoumá, jak různé společnosti užívají vzácné zdroje k výrobě užitečných statků (komodit a služeb) a jak se rozdělují mezi různé skupiny
Východiskem ekonomie je objektivní skutečnost: „TO, CO LIDÉ POŽADUJÍ, NENÍ VOLNĚ DOSTUPNÉ V NEOMEZENÉM MNOŽSTVÍ.“
Ekonomie nemůže ALE plně převzít metody zkoumání přírodních věd, protože motivy lidského chování nejsou měřitelné tak jako přírodní jevy ‹ subjektivní faktory ekonomického chování člověka › menší exaktnost ekonomie vůči přírodním vědám
Metody vědeckého přístupu zkoumání v ekonomii:
Pozorování
Analýza
Statistická analýza
Experimenty (kontrolované)
Ekonomie se zabývá otázkami, které mají bezprostřední vliv na hmotné zájmy (blahobyt) lidí. Řešení těchto otázek jsou obsažena rovněž v hospodářské politice vlády › politika ovlivňuje ekonomiku a výsledky ekonomiky mají zpětný dopad na osudy politiků.
Hmotné zájmy = za kolik subjekt prodá, je-li výrobcem X za kolik koupí, je-li spotřebitelem
Ekonomie je věda společenská a zároveň více politická než vědy jiné.
Mikroekonomie
Mikroekonomie analyzuje chování dílčích (malých) ekonomických subjektů (jednotlivců, domácností, firem, trhů), tj. studuje chování jednotlivých prvků ekonomického systému
- zjednodušeně řečeno, sledujeme ekonomický systém očima jednotlivého subjektu
- odpovídá na otázky, na které si musí odpovědět dílčí ekonomický subjekt, aby se mohl rozhodnout, jak se bude v daném ekonomickém systému chovat
- mikroekonomický přístup předpokládá zanedbatelnost.dopadu individuálního rozhodnutí nebo chování dílčí složky (subjektu) na chování ekonomiky jako celku (subjekt rozhodování = většinou člověk, objekt rozhodování = organizace)
- např. majitel kina si musí položit otázku, jak se změní jeho návštěvnost jeho podniku, pokud zdraží vstupenky, ALE musí se také ptát, co se stane, když se sníží ceny VRC, když se sníží důchody lidí (třeba v důsledku vyšších daní) a lidé nebudou mít peněz nazbyt › i jednotlivého podnikatele budou tedy zajímat souvislosti zdánlivě velmi vzdálené a komplexní