Měření: Stanovení hustoty pevných a kapalných látek

1. Teoretický základ měření
Hustota látky p je hmotnost její objemové jednotky, definované vztahem:
p = dm / dV, kde dm = hmotnost objemového elementu dV.
Pro homogenní tělesa přejde definiční vztah ve tvar:
p = m / V
Tento vztah vyjadřuje jednak hustotu homogenního tělesa, jednak průměrnou hustotu nehomogenního tělesa. Jednotka hustoty je [p]SI = kg.m-3.
Hustota všech látek závisí na teplotě a tlaku. U látek pevných a kapalných uvažujeme většinou pouze o vlivu teploty, vliv tlaku je vzhledem k malé stlačitelnosti zanedbatelný. Objem se mění s teplotou přibližně podle vztahu:
V(t) = V0 (1+ beta (t - t0)) , kde V0 = objem při teplotě t0
beta = koeficient teplotní roztažnosti
t = teplota látky
t0 = teplota, při které byl změřen V0

Hustota je nejen charakteristickou veličinou daného tělesa, ale její znalost je důležitá v řadě fyzikálních úvah a při řešení mnoha problémů technické praxe.