Studijní materiál: Fyziologie - doplňkové texty pro Radiologické asistenty
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:89,9 %
- Typ:Studijní materiál
- Univerzita:Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
- Fakulta:Zdravotně sociální fakulta
- Kategorie:Přírodní vědy
- Podkategorie:Zdravotnictví, lékařství
- Předmět:Fyziologie
- Autor:jiri.hosko
- Ročník:1. ročník
- Rozsah A4:54 strán
- Zobrazeno:1 206 x
- Stažené:0 x
- Velikost:0,5 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:6293
- Poslední úprava:27.07.2015
Buňka, tkáně, orgány, orgánové soustavy
Lidské tělo se skládá z více než 50 000 miliard vzájemně spolupracujících buněk. Každá z nich je mikroskopickým světem, ve kterém organizovaně probíhají tisíce chemických reakcí.
Buňky jsou nejmenšími samostatně fungujícími jednotkami těla. Typická buňka obsahuje tekutinu nazývanou cytoplazma, která obsahuje jádro a je obklopena tenkou plazmatickou membránou. Ta dovoluje vybraným látkám pronikat dovnitř nebo ven z buňky. V těle je mnoho různých druhů buněk, které vykonávají mnoho různých činností. Různé buňky nejsou promíchány náhodně, ale jsou uspořádány do skupin nazývaných tkáně. Buňky se množí dělením.
Struktury uvnitř buňky (buněčné organely) vykonává určitý úkol při udržování života buňky. Organely také oddělují různé chemické procesy tak, aby se chemické reakce vzájemně neovlivňovaly. Podle funkce buňky se počet a druhy organel liší.
Cytoplazma tvoří obsah buňky mimo plazmatickou membránu a jádro. Cytoplazma je gelovitá tekutina, ve které jsou obsaženy organely. Často v buňce proudí. Tvoří ji ze skoro 90% voda a obsahuje rozpuštěné ionty a organické sloučeniny.
Cytoskelet představuje síť jemných vláken uvnitř buňky. Při silném zvětšení mikroskopu lze v cytoplazmě rozeznat síť velmi jemných vláken a tubulů. Ty jsou základem buněčné chemické "kostry". Vlákna udržují buněčné organely ve správné pozici, a umožňují jejich pohyb během buněčného dělení. Jsou odpovědné také za změny tvaru buňky.
Endoplazmatické retikulum (ER) je souvislá síť zprohýbaných membrán, sloužících jako velká pracovní plocha uvnitř buňky. Jsou dva druhy ER. Drsné (granulární) endoplazmické retikulum je pokryto dalším typem organel - ribosomy. V nich probíhá tvorba bílkovin. Hladké (agranulární) endoplazmatické retikulum nenese ribosomy a účastní se tvorby lipidů.
Ribosomy patří k nejmenším buněčným organelám, jsou však velmi četné. Mohou být rozptýleny v cytoplazmě nebo připojeny k endoplazmatickému retikulu. Ribosomy mají hlavní úlohu při tvorbě bílkovin, kdy translací převádějí instrukci z mRNA na proteinový řetězec. Buňky s hojnou tvorbou bílkovin obsahují mnoho ribosomů, které dodávají jejich cytoplazmě kropenatý vzhled.
Golgiho aparát je tvořen membránami, ve kterých jsou tyto látky uskladněny a přesouvány z buňky. V Golgiho aparátu vznikají také lyzosomy.
Lidské tělo se skládá z více než 50 000 miliard vzájemně spolupracujících buněk. Každá z nich je mikroskopickým světem, ve kterém organizovaně probíhají tisíce chemických reakcí.
Buňky jsou nejmenšími samostatně fungujícími jednotkami těla. Typická buňka obsahuje tekutinu nazývanou cytoplazma, která obsahuje jádro a je obklopena tenkou plazmatickou membránou. Ta dovoluje vybraným látkám pronikat dovnitř nebo ven z buňky. V těle je mnoho různých druhů buněk, které vykonávají mnoho různých činností. Různé buňky nejsou promíchány náhodně, ale jsou uspořádány do skupin nazývaných tkáně. Buňky se množí dělením.
Struktury uvnitř buňky (buněčné organely) vykonává určitý úkol při udržování života buňky. Organely také oddělují různé chemické procesy tak, aby se chemické reakce vzájemně neovlivňovaly. Podle funkce buňky se počet a druhy organel liší.
Cytoplazma tvoří obsah buňky mimo plazmatickou membránu a jádro. Cytoplazma je gelovitá tekutina, ve které jsou obsaženy organely. Často v buňce proudí. Tvoří ji ze skoro 90% voda a obsahuje rozpuštěné ionty a organické sloučeniny.
Cytoskelet představuje síť jemných vláken uvnitř buňky. Při silném zvětšení mikroskopu lze v cytoplazmě rozeznat síť velmi jemných vláken a tubulů. Ty jsou základem buněčné chemické "kostry". Vlákna udržují buněčné organely ve správné pozici, a umožňují jejich pohyb během buněčného dělení. Jsou odpovědné také za změny tvaru buňky.
Endoplazmatické retikulum (ER) je souvislá síť zprohýbaných membrán, sloužících jako velká pracovní plocha uvnitř buňky. Jsou dva druhy ER. Drsné (granulární) endoplazmické retikulum je pokryto dalším typem organel - ribosomy. V nich probíhá tvorba bílkovin. Hladké (agranulární) endoplazmatické retikulum nenese ribosomy a účastní se tvorby lipidů.
Ribosomy patří k nejmenším buněčným organelám, jsou však velmi četné. Mohou být rozptýleny v cytoplazmě nebo připojeny k endoplazmatickému retikulu. Ribosomy mají hlavní úlohu při tvorbě bílkovin, kdy translací převádějí instrukci z mRNA na proteinový řetězec. Buňky s hojnou tvorbou bílkovin obsahují mnoho ribosomů, které dodávají jejich cytoplazmě kropenatý vzhled.
Golgiho aparát je tvořen membránami, ve kterých jsou tyto látky uskladněny a přesouvány z buňky. V Golgiho aparátu vznikají také lyzosomy.