Vypracované otázky: Vypracované otázky z Religionistiky
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:90,0 %
- Typ:Vypracované otázky
- Univerzita:Západočeská univerzita v Plzni
- Fakulta:Fakulta filozofická
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Filozofie
- Předmět:Religionistika
- Autor:blackmagic
- Ročník:3. ročník
- Rozsah A4:70 strán
- Zobrazeno:1 392 x
- Stažené:5 x
- Velikost:0,7 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:6954
- Poslední úprava:16.11.2015
1. Religionistika - věda o náboženství, její vznik a cíle. Struktura religionistiky. M. Müller, C. P. Thiele, Chantenpie de la Saussaye
Religionistika = věda o náboženství
Religio: v latině není přesně jasný původ tohoto slova, lze ho odvozovat 15 způsoby
Z písemných dokladů známe náb. už 6000 let, i když bylo i před tím.
Již v antice se fil. ptají, proč náb. vzniklo. Epikuros (atomista) říká, že důvodem je lidský strach ze smrti. Dalším důvodem je lidská nevědomost. Snažil se zbavit člověka strachu. „Když jsem tady já, není tady smrt. A když je tu smrt, nejsem tu já. Tak z čeho mít strach?“ Strach může překonat vzdělanost. Náb. má lidský původ
V křesťanství začalo být náb. tabuizováno = není součástí tohoto světa, přichází z venčí (od Boha). Počátkem náb. bylo oživení člověka bohem = vzniká vazba mezi stvořitelem a stvořeným. Tato vazba je označována termínem náboženství. =>= bůh stvořil člověka a dal mu náboženství.
V době osvícenství dochází k návratu k antice. Náboženství přestává být tabuizováno. Opět je zde otázka po původu náb. Náb. je chápáno jako FENOMÉN LIDSKÉ KULTURY. Osvícenci zdůrazňují, že vedle křesťanství jsou i jiná náb. s úctyhodnou mravní úrovní a starou tradicí. To vedlo k otázce po společném základě a podstatě všech náb.
V osvícenství přestává být rozlišováno mezi pojmem náboženství a křesťanství (dosud křesťanství ve smyslu náb. správné a náboženství ve smyslu náb. nepravé)
Osvícenství toto podvojné dělení odmítá a začíná náb. mravní hodnoty ztotožňovat s lidskými mravními hodnotami.
Jako samostatný vědní obor vzniká religionistika v 1. pol. 19. století
Prosazování do veřejného života začalo na teologických fakultách v Holandsku
Religionistika = věda o náboženství
Religio: v latině není přesně jasný původ tohoto slova, lze ho odvozovat 15 způsoby
Z písemných dokladů známe náb. už 6000 let, i když bylo i před tím.
Již v antice se fil. ptají, proč náb. vzniklo. Epikuros (atomista) říká, že důvodem je lidský strach ze smrti. Dalším důvodem je lidská nevědomost. Snažil se zbavit člověka strachu. „Když jsem tady já, není tady smrt. A když je tu smrt, nejsem tu já. Tak z čeho mít strach?“ Strach může překonat vzdělanost. Náb. má lidský původ
V křesťanství začalo být náb. tabuizováno = není součástí tohoto světa, přichází z venčí (od Boha). Počátkem náb. bylo oživení člověka bohem = vzniká vazba mezi stvořitelem a stvořeným. Tato vazba je označována termínem náboženství. =>= bůh stvořil člověka a dal mu náboženství.
V době osvícenství dochází k návratu k antice. Náboženství přestává být tabuizováno. Opět je zde otázka po původu náb. Náb. je chápáno jako FENOMÉN LIDSKÉ KULTURY. Osvícenci zdůrazňují, že vedle křesťanství jsou i jiná náb. s úctyhodnou mravní úrovní a starou tradicí. To vedlo k otázce po společném základě a podstatě všech náb.
V osvícenství přestává být rozlišováno mezi pojmem náboženství a křesťanství (dosud křesťanství ve smyslu náb. správné a náboženství ve smyslu náb. nepravé)
Osvícenství toto podvojné dělení odmítá a začíná náb. mravní hodnoty ztotožňovat s lidskými mravními hodnotami.
Jako samostatný vědní obor vzniká religionistika v 1. pol. 19. století
Prosazování do veřejného života začalo na teologických fakultách v Holandsku