Registrace | Přihlásit

Studijní materiál: Názvosloví anorganických sloučenin - teorie + příklady

Skrýt detaily | Oblíbený
Náhledy Náhledy
Obecné principy názvosloví

Základní veličinou, na níž je názvosloví anorganické chemie vybudováno, je oxidační číslo prvků. Jde o pojem formální a oxidační číslo velmi často neodpovídá skutečné elektronové konfiguraci v molekule. Právě tato jeho vlastnost může někdy působit názvoslovné potíže.

Pro názvoslovné účely je oxidační číslo prvku definováno jako elektrický náboj, který by byl na atomu prvku přítomen, kdyby elektrony každé vazby z prvku vycházející byly přiděleny elektronegativnějšímu z obou vazebných partnerů.
!!! Součet oxidačních čísel všech atomů v elektroneutrální molekule (vzorci) je roven nule.
!!! Součet oxidačních čísel všech atomů v iontu je roven jeho náboji.

Vodík ve spojení s nekovy je konvenčně považován za složku elektropozitivnější. Atom prvku v základním stavu má oxidační číslo nula a vazba mezi atomy téhož druhu nepřispívá k oxidačnímu číslu.

Existuje řada sloučenin, v nichž je určení oxidačního čísla sporné. Mají-li oba vzájemně vázané prvky přibližně stejnou elektronegativitu, je nutno přihlédnout k chemickému chování sloučeniny.
Hodnocení (0x):