Státnicové otázky: Vypracované konsolidovane státnicové otázky z Občanského práva
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:92,3 %
- Typ:Státnicové otázky
- Univerzita:Masarykova univerzita
- Fakulta:Právnická fakulta
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Právo
- Předmět:Občanské právo
- Autor:mira.hejda
- Ročník:1. ročník
- Rozsah A4:327 strán
- Zobrazeno:1 369 x
- Stažené:5 x
- Velikost:3,5 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:7851
- Poslední úprava:18.04.2016
1. Soukromé právo v systému práva - soukromé vs. veřejné právo, soukromoprávní odvětví
Právní dualismus:
- Za minulého režimu se toto dělení nepoužívalo, nyní se k němu opět navracíme. Pochází již z římského práva
- marxistická teorie toto třídění opustila - cílem bylo umožnit socialist. státu zásahy a tím i jeho pronikání do soukromé sféry; teze V. I. Lenina: socialistické právo nezná nic soukromého, neboť vše, co je právně významné je záležitostí veřejnou.
- členění práva na VEŘEJNÉ X SOUKROMÉ
- agendu VS tvoří především správní právo, ale i obory veřejného práva a soukromého práva
- vznik mnoha teorií, které se snaží vymezit rozdíly pro jednoznačné rozlišení obou kategorií, 3 zákl.:
• teorie ZÁJMOVÁ: (Ulpianus)
- určujícím hlediskem pro rozlišení veřejného práva od soukromého je zájem, kterého se právní vztah týká » veřejný zájem = veřejné právo / soukromý zájem = soukromé právo
- ale otázka je, kde jsou hranice soukromého a veřejného zájmu (tato teorie se neužívá)
• teorie MOCENSKÁ (= subordinační):
- kritériem je vztah účastníků » jsou navzájem ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti = veřejné právo / ve vztahu rovnosti = soukromé právo
- ovšem nepřesné - v případě veřejnoprávních smluv jako institutu práva veřejného je postavení stran rovnoprávné (tato teorie se spíše také neužívá, ale zastáncem je ÚS ve svém usnesení)
• teorie ORGANICKÁ = subjektů: (Hoetzel)
- kritériem je právní poměr, v němž se ocitá subjekt » členství subjektu v některé veřejné korporaci = veřejné právo / subjekt není členem veřejné korporace = soukromé právo
- modernější varianta organické teorie je materiální organická teorie = veřejné právo = soubor právních norem, v nichž alespoň 1 subjekt právního vztahu je nositelem veřejné moci
• teorie tzv. METODY PRÁVNÍ REGULACE
- specifický způsob právního regulování, vyjadřující povahu a míru působení jednotlivých účastníků právního vztahu na vznik a rozvíjení tohoto vztahu, resp. vyjadřující povahu míru účasti subjektů právního vztahu na formování jeho obsahu
Právní dualismus:
- Za minulého režimu se toto dělení nepoužívalo, nyní se k němu opět navracíme. Pochází již z římského práva
- marxistická teorie toto třídění opustila - cílem bylo umožnit socialist. státu zásahy a tím i jeho pronikání do soukromé sféry; teze V. I. Lenina: socialistické právo nezná nic soukromého, neboť vše, co je právně významné je záležitostí veřejnou.
- členění práva na VEŘEJNÉ X SOUKROMÉ
- agendu VS tvoří především správní právo, ale i obory veřejného práva a soukromého práva
- vznik mnoha teorií, které se snaží vymezit rozdíly pro jednoznačné rozlišení obou kategorií, 3 zákl.:
• teorie ZÁJMOVÁ: (Ulpianus)
- určujícím hlediskem pro rozlišení veřejného práva od soukromého je zájem, kterého se právní vztah týká » veřejný zájem = veřejné právo / soukromý zájem = soukromé právo
- ale otázka je, kde jsou hranice soukromého a veřejného zájmu (tato teorie se neužívá)
• teorie MOCENSKÁ (= subordinační):
- kritériem je vztah účastníků » jsou navzájem ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti = veřejné právo / ve vztahu rovnosti = soukromé právo
- ovšem nepřesné - v případě veřejnoprávních smluv jako institutu práva veřejného je postavení stran rovnoprávné (tato teorie se spíše také neužívá, ale zastáncem je ÚS ve svém usnesení)
• teorie ORGANICKÁ = subjektů: (Hoetzel)
- kritériem je právní poměr, v němž se ocitá subjekt » členství subjektu v některé veřejné korporaci = veřejné právo / subjekt není členem veřejné korporace = soukromé právo
- modernější varianta organické teorie je materiální organická teorie = veřejné právo = soubor právních norem, v nichž alespoň 1 subjekt právního vztahu je nositelem veřejné moci
• teorie tzv. METODY PRÁVNÍ REGULACE
- specifický způsob právního regulování, vyjadřující povahu a míru působení jednotlivých účastníků právního vztahu na vznik a rozvíjení tohoto vztahu, resp. vyjadřující povahu míru účasti subjektů právního vztahu na formování jeho obsahu