Vypracované otázky: Vypracované otázky z předmětu Občanské právo

1. Právo veřejné a soukromé. Pojem a předmět občanského práva, metoda občanskoprávní regulace

Pozn.: Zdá se to dlouhé, ale je to easy, všechno to už jsme se učili alespoň dvakrát ;-)

K určení pojmu občanského práva je třeba vymezit jeho postavení v rámci celého právního systému. Tím je myšleno nejprve odlišit od sebe právo veřejné a právo soukromé. Poté je ještě třeba oddělit od sebe procesní a hmotnou stránku občanského práva.
Právo veřejné vs. Právo soukromé
● Dělení na tato dvě velká právní odvětví existuje už z dob římského práva. Hranice mezi nimi však není vůbec jasná. Je třeba posuzovat každý případ individuálně. Novela OZ z roku 1991 opět zavádí dualismus práva veřejného a soukromého.
● Existuje několik teorií
1) Zájmová: určující kriterium je zájem soukromý/veřejný; NEUŽÍVÁ SE
2) Mocenská: vztah mezi stranami -> nadřízený-podřízený/rovný
3) Organická: jde o veřejné právo, pokud alespoň jeden ze subjektů je orgánem veřejné moci
4) Metoda právní regulace: pracuje s mírou, kterou se účastníci právního vztahu podílejí na formování obsahu onoho vztahu. - oblíbená v Brně.
- z kombinace zájmového a mocenského hlediska vycházela předchozí úprava, NOZ se kloní k teorii organické
o Odvětví spadající pod veřejné právo: Ústavní, správní, všechny procesní, finanční, trestní, MPV
o Odvětví soukromého práva: Občanské, obchodní, rodinné, MPS
o Hybrid: Pracovní právo
● Aby však bylo možno odlišit jednotlivá „malá“ odvětví od těch dvou, je třeba definovat další kritéria, jako např.: subjekty, jejich vzájemné vztahy, obsah právní normy a její forma. (Ve Fialově učebnici se pak hovoří o tom, že toto by znamenalo definovat právo jím samým a proto je lepší najít vnější kritérium. A tímto kritériem je...)
● Předmět právní regulace: okruh občanskoprávních vztahů - dříve definováno přímo v OZ: Občanské právo hmotné upravuje majetkové vztahy FO a PO, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti, pokud tyto vztahy neupravují jiné zákony.
Dnes je předmět formulován velmi volně - vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo.


Metoda právní regulace
= specifický způsob právního regulování, vyjadřující povahu a míru působení jednotlivých účastníků právního vztahu na vznik a rozvíjení tohoto vztahu.
● U soukromého práva spočívá tato metoda v ponechání relativně širokého prostoru pro uplatnění autonomie vůle; normy mají velmi obecný rámec, aby byla autonomie umožněna; projevuje se relativně malý veřejný zájem
o Hlavním nástrojem je smlouva
o Projevuje se rovnost účastníků, podstatně menší zasahování veřejné moci do občanskoprávních vztahů - velmi často je navíc k zásahu veřejné moci nejprve třeba iniciativy soukromoprávních subjektů
o Platí zásad autonomie vůle (této zásadě je oproti předchozí úpravě dána přednost před rovností)
o Typická je dispozitivnost norem
o Sankce: jsou zaměřeny na znovunavrácení rovnováhy mezi stranami -> jejich povaha je kompenzační (náhrada škody, vrácení bezdůvodného obohacení)
o Sankcí se neuplatňují přímo mezi účastníky, ale je třeba se jich dovolat skrze orgán veřejné moci