Bakalářská práce: Úvěrové produkty u vybraných bankovních domů

Dobře hospodařící subjekt čas od času disponuje volnými finančními prostředky, které se snaží co nejvíce zhodnotit popřípadě investovat. Na straně druhé pak jsou subjekty, kterým finanční prostředky chybí, a proto se je snaží získat. Trh je tak dělen na ty, kteří požadují a vyhledávají investiční příležitosti a nabízejí prostředky, a na subjekty, které naopak nabízejí investiční příležitosti a požadují finanční prostředky.

Na společném finančním trhu se tak setkávají ti, co finance nemají s těmi, co mají naopak finančních prostředků přebytek a hodlají jej investovat. Tím se z peněz stává obchodní artikl, kde se ze subjektů s přebytkem finančních prostředků stávají prodávající (věřitelé) a z těch, kteří finance potřebují, jsou kupující (dlužníci). Setkávají se tedy dva tábory a každý z nich hledá to nejlepší zhodnocení financí, jak vložených, tak i vypůjčených.

Je to však tak jednoduché? Ví se, že většinou se obchod neuzavírá přímo mezi věřitelem a dlužníkem, ale nepřímo, prostřednictvím zprostředkovatelů. Funkce nepřímého obchodu je zde na místě, a to pro jeho specifické vlastnosti i výhody. Při nepřímém financování jsou finanční prostředky majitelem odevzdávány finančnímu zprostředkovateli. Tento zprostředkovatel je spojen s velkým počtem subjektů, kteří nabízejí investování nebo požadují finanční prostředky. Takový typ nepřímého financování je vyvoláván nabídkou a poptávkou, kde oběma stranám ulehčuje jak vyhledávání vhodného subjektu, tak i eliminuje na minimum riziko znehodnocení, popřípadě ztráty finančních prostředků.