Rigorózní práce: Určení a popření rodičovství

1. Úvod

Vzájemný vztah mezi rodičem a jeho dítětem lze charakterizovat jako jeden z nejvýznamnějších, ba možná i nejvýznamnější vztah v lidské společnosti vůbec.

K určení rodičovství by mělo dojít v zájmu stability rodinných vztahů co nejdříve po narození. Zároveň by však měl být pokud možno respektován soulad mezi rodičovstvím právním, sociálním a biologickým, a to jak v zájmu rodičů, tak především v zájmu dítěte samotného.
Určování rodičovství je již dlouhá léta ovládáno starou římskou zásadou mater semper certa est, pater incertus. Zatímco mateřství je dáno jasně faktem porození dítěte, osoba otce již tak jistá není. V zájmu co nejrychlejšího a také co nejpravděpodobnějšího určení otcovství právní systém formuluje systém tří po sobě jsoucích právních domněnek. Tyto právní domněnky vycházejí z pouhé pravděpodobnosti, proto je v právním řádu zakotven institut popření otcovství.

V posledních letech zaznamenala lékařská věda v oblasti asistované reprodukce a DNA analýzy značný pokrok, který se pochopitelně promítá i do problematiky určování rodičovství.

Zásadní změnu pro praxi určování a popírání otcovství, resp. rodičovství, přinesla vědecká metoda analýzy deoxyribonukleové kyseliny (DNA), pomocí které lze s pravděpodobností blížící se téměř stoprocentní jistotě potvrdit či vyvrátit příbuzenský vztah mezi dvěma osobami.