Státnicové otázky: Vypracované státnicové okruhy - Areál a filologická studia a komparace konkrétních areálů
Zobrazit detaily | Oblíbený
1. FILOLOGICKÉ A AREÁLOVÉ STUDIUM: SHODY, ROZDÍLY A SPOJITOSTI
Areálové studium = obohacení filologických věd
Metodologické východisko (areal.st.) byl projekt integrované žánrové typologie (brněnské pojetí literární komparatistiky a genologie) + areálová koncepce (počíná Josefem Dobrovským a slavistickou školou 18. a 19. st., ne americkými areálovými studiemi!).
Nejen obohacení filologické výuky z hlediska informací a kontextové šíře, ale i důležitý metodologický posun, který bychom mohli charakterizovat jako zpevnění filologického jádra a posílení okolní plazmy příbuzných a blízkých vědních oborů: tedy na jedné straně překonání imanentní uzavřenosti filologie, na druhé straně postupné spojení lingvistiky a literární vědy jako již rozpojených součástí původní filologické jednoty.
Filologie - menší specializace jednotlivých oborů: vznikaly monografie z dějin jazyka a literatury a vše se v nich chápalo jako celek: jazyk je materiálem literatury a literatura je realizační plochou jazyka, jenž se manifestuje v textech a mluvních projevech. K tomu se postupně dodávala časová (historická, diachronní) a funkčně synchronní dimenze. Oproti původnímu pojetí se začala vytrácet prostorová filologie, která je nejvíce spjata se zónami a areály, a tedy s tím, co se v těchto prostorách děje a co je nutné znát a pochopit. Je to prostor přírodní, ale také společenský a politický.
Areálové studium = obohacení filologických věd
Metodologické východisko (areal.st.) byl projekt integrované žánrové typologie (brněnské pojetí literární komparatistiky a genologie) + areálová koncepce (počíná Josefem Dobrovským a slavistickou školou 18. a 19. st., ne americkými areálovými studiemi!).
Nejen obohacení filologické výuky z hlediska informací a kontextové šíře, ale i důležitý metodologický posun, který bychom mohli charakterizovat jako zpevnění filologického jádra a posílení okolní plazmy příbuzných a blízkých vědních oborů: tedy na jedné straně překonání imanentní uzavřenosti filologie, na druhé straně postupné spojení lingvistiky a literární vědy jako již rozpojených součástí původní filologické jednoty.
Filologie - menší specializace jednotlivých oborů: vznikaly monografie z dějin jazyka a literatury a vše se v nich chápalo jako celek: jazyk je materiálem literatury a literatura je realizační plochou jazyka, jenž se manifestuje v textech a mluvních projevech. K tomu se postupně dodávala časová (historická, diachronní) a funkčně synchronní dimenze. Oproti původnímu pojetí se začala vytrácet prostorová filologie, která je nejvíce spjata se zónami a areály, a tedy s tím, co se v těchto prostorách děje a co je nutné znát a pochopit. Je to prostor přírodní, ale také společenský a politický.
Klíčová slova: