Státnicové otázky: Vypracované zkouškové otázky ke státnicím - okruh Obecná zoologie

Tkáň nervová, obecná charakteristika a stavba

Nejsložitější typ tkáně zajišťující odpověď organismu na specifické podmínky vnitřního i vnějšího prostředí. Její původ je ektoblastový (neuroblast).
Základní stavební i funkční jednotkou nervové tkáně je neuron (neurocyt). Ten se skládá z buněčného těla (cyton, obsahuje většinu buněčných organel) a výběžků nervového těla (dostředivý dendrit a odstředivý axon). Tělo je oválné, kulovité, hruškovité, nebo hvězdicovité.
Neurony můžeme dělit podle počtu a charakteru výběžků na apolární (neuroblasty, jsou bezvýběžkaté), unipolární (mají jeden výběžek „axon“, sítnice oka), bipolární (mají dva výběžky „axon a dendrit“, připojovací buňky sítnice oka), pseudounipolární (původně bipolární, jež vlivem nesymetrického růstu dosahují toho, že výběžky splývají a větví se až daleko od těla neuronu), multipolární (mnohovýběžkaté, nejběžnější).
Neurit (axon) je vždy hladký a po celé délce má stejný průměr. V určitých úsecích vychází z axonu kolmo na jeho osu výběžky (kolaterály) a ty se dále větví.
Nahá nervová vlákna se nacházejí v šedé hmotě CNS (centrální nervové soustavy) blízko cytonu, na konci axonu a na čichové sliznici obratlovců.
Vlákna s mielinovou pochvou se nacházejí v bílé hmotě CNS u obratlovců činností skupiny buněk (oligodendroglií), které mnohonásobně obtáčí axon a jsou hodně ztučnělá.
Vlákna opatřená Schwannovou pochvou vznikají zploštěním Schwannových buněk a protažením okolo několika axonů. Typické pro periferní nervy bezobratlých a fylogeneticky nejnižší obratlovce.
Nervové vlákno může být zakončeno senzitivně (aferentní zakončení) a je specializované k příjmu podnětů z vnějšího, nebo vnitřního prostředí.
Eferentní (motorické zakončení) nervové vlákno zajišťuje předání odpovědi na výkonné orgány, kde jsou žlázy, nebo svaly (efektory). Předání vzruchu je vykonáno přes neurosvalovou destičku a přes mediátor.
Synapse jsou funkčně i morfologicky specializované struktury na povrchu nervových buněk, jejichž prostřednictvím se přenáší vzruch vylitím mediátoru (transmiteru) do synaptické štěrbiny.
Gliové buňky (buňky podpůrné) jsou hvězdicovité mnohovýběžkaté buňky, které zasahují mezi neurony a spojují je s cévním systémem. Jejich funkcí je tedy funkce trofická (výživa neuronů), obranná a oporná. Makroglile vysytýlají mozkomíšní kanál (ependymové buňky). Oligodendroglie vytváří mielinové pochvy. Mikroglie fagocytují zbytky poraněné, nebo odumřelé nervové tkáně.