Seminární práce: Seminární práce na téma Kontraktilní funkce myokardu
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:79,0 %
- Typ:Seminární práce
- Univerzita:Univerzita Palackého v Olomouci
- Fakulta:Pedagogická fakulta
- Kategorie:Přírodní vědy
- Podkategorie:Zdravotnictví, lékařství
- Předmět:Fyziologie
- Autor:kungs
- Ročník:1. ročník
- Rozsah A4:4 strán
- Zobrazeno:800 x
- Stažené:0 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.docx)
- Jazyk:český
- ID projektu:9842
- Poslední úprava:06.03.2017
Kontraktilní funkce myokardu
Kontraktilita srdeční svaloviny je zajištěna změnou membránových potenciálů na povrchu buňky. Základním iontem ovlivňujícím kontraktilitu srdeční svaloviny je vápník. Během akčního napětí dochází vlivem depolarizace k otevření vápníkových kanálků a následnému vstupu vápenatých iontů do buňky. Zvýšené hodnoty intracelulárního vápníku způsobí navázání Ca2+ na bílkovinu troponin C, začnou se tvořit příčné můstky mezi hlavními kontraktilními bílkovinami aktinem a myozinem a dojde k jejich posuvu, který vede ke kontrakci celého kardiomyocytu. Děj, kdy se elektrický vzruch šíří po membráně a způsobuje mechanickou odpověď téže buňky je znám jako vazba mezi excitací a kontrakcí. Tento proces je na rozdíl od svalstva kosterní svaloviny závislý na přísunu extracelulárního vápníku. Z toho vyplívá, že kontrakce myokardu nemůže dlouhodobě probíhat v bezvápníkovém prostředí. K tomu aby byla kontrakce ukončena a došlo k relaxaci je nutné opětovné snížení intracelulárního vápníku, k čemuž dojde pomocí specializovaných procesů.
Kontraktilita srdeční svaloviny je zajištěna změnou membránových potenciálů na povrchu buňky. Základním iontem ovlivňujícím kontraktilitu srdeční svaloviny je vápník. Během akčního napětí dochází vlivem depolarizace k otevření vápníkových kanálků a následnému vstupu vápenatých iontů do buňky. Zvýšené hodnoty intracelulárního vápníku způsobí navázání Ca2+ na bílkovinu troponin C, začnou se tvořit příčné můstky mezi hlavními kontraktilními bílkovinami aktinem a myozinem a dojde k jejich posuvu, který vede ke kontrakci celého kardiomyocytu. Děj, kdy se elektrický vzruch šíří po membráně a způsobuje mechanickou odpověď téže buňky je znám jako vazba mezi excitací a kontrakcí. Tento proces je na rozdíl od svalstva kosterní svaloviny závislý na přísunu extracelulárního vápníku. Z toho vyplívá, že kontrakce myokardu nemůže dlouhodobě probíhat v bezvápníkovém prostředí. K tomu aby byla kontrakce ukončena a došlo k relaxaci je nutné opětovné snížení intracelulárního vápníku, k čemuž dojde pomocí specializovaných procesů.